Alfred Kubin

„Kubin. Nažloutlá tvář, hladce přes lebku sčísnuté sporé vlasy, čas od času povzbuzující třpyt v očích,“ poznamenal si v roce 1914 Franz Kafka o rakouském malíři, grafikovi a spisovateli Alfredu Kubinovi, od jehož smrti uplynulo 20. srpna padesát let. Alfred Kubin se narodil 10. dubna 1877 v Litoměřicích, od svých dvou let žil s rodiči a sourozenci v Rakousku.

S otcem, který pracoval jako zeměměřič, nikdy neměl dobrý vztah, o to víc pak přilnul k matce, ta však zemřela ještě dřív, než její syn nastoupil na gymnázium v Salcburku. Kubinův otec se tři měsíce po její smrti oženil znovu, jeho druhá žena ale zemřela o pouhý rok později při porodu.

Matčina smrt desetiletého Alfreda těžce zasáhla. Jeho psychický stav se zhoršoval: k od přírody pesimistickému založení přispívaly i věčné hádky s otcem, studijní neúspěchy a následný odchod z gymnázia a v neposlední řadě i četba Schopenhauerových knih.

Fotografování, armáda a umění

V roce 1980 Kubin odešel z gymnázia a vyučil se fotografem. Práce ho však nebavila, a tak zkusil své štěstí v armádě, ale ani tam nevydržel dlouho. Po pouhých třech týdnech se zhroutil a byl ze služby propuštěn. V té době teprve dvacetiletý Kubin měl za sebou už jeden pokus o sebevraždu: o rok dříve se chtěl zabít na hrobě své matky.

Sen, který se zdál malíři ze Země snivců. Kubinova ilustrace vlastní knihy.

Na jaře roku 1898 se vydal do Mnichova studovat grafiku a malbu. Umění bylo pro něj dosud jen koníčkem, zábavou ve volném čase. Ale i když se mohl konečně věnovat tomu, co jej opravdu zajímalo, jeho psychický stav se příliš nelepšil. V mnichovských galeriích viděl díla velkých mistrů jako Muncha, Goyi nebo Klingera, ale jejich výjimečnost v Kubinovi jen živila pocity vlastní nedostatečnosti a méněcennosti. K tomu se znovu vrátil ke čtení filozofie, která by pro něj snad mohla být útěchou, kdyby nečetl tak neveselé myslitele, jakými byli Schopenhauer a Nietzsche.

V roce 1903 ho postihla další rána: na tyfus zemřela dívka, kterou si chtěl vzít. Naštěstí se v té době seznámil s mladou zámožnou vdovou Hedwigou Gründler, se kterou se v roce 1904 oženil. U ní našel konečně klid a jistotu, kterou tak dlouho hledal, a mohl se soustředit na práci. Od svatby pobýval se svou manželkou v ústraní na malém rodinném sídle Zweickledt u obce Werstein am Inn (ve spolkové zemí Horní Rakousy, u hranice s Německem).

Ačkoli žil prakticky na samotě, často podnikal cesty po celé Evropě – na Balkán, do Francie, do Itálie, Berlína, Curychu i do Čech. O Šumavě napsal, že „tato řídce osídlená oblast je opravdovým domovem mého srdce. V ní spočívají kořeny mého bytí nejhloub.“

Jedna z Kubinových ilustrací ke knize Země snivců.

Otec moderní kresby

Kubin si na živobytí vydělával převážně knižními ilustracemi – jeho kresby se objevily v knihách E. A. Poea, Fjodora Dostojevského, E. T. A. Hoffmanna, Jeana Paula, Honoré de Balzaca, Gustava Meyrinka a dalších. Ilustroval i svůj jediný román Die andere Seite (česky vyšel ve výborném překladu Ludvíka Kundery pod názvem Země snivců v letech 1947, 1997 a 2009).

V roce 1909 Kubin spoluzaložil uměleckou skupinu Neue Künstlervereinigung München (Nové umělecké sdružení Mnichov), předchůdce slavné expresionistické skupiny Der blaue Reiter (Modrý jezdec).

Kubinovo dílo lze těžko zařadit do jednoho uměleckého směru. Na začátku své dráhy byl pod vlivem fantastického realismu (Max Klinger, Odilon Redon), o něco později byl pro něj rozhodující expresionismus, jiná díla mohou být označena za surrealistická. Valná většina jeho děl by se ovšem dala označit za expresionistická. V jeho díle se objevují motivy duše, snů, přízraků, démonů, smrti, erotické motivy, a hlavně snová tematika. Jak se sám Kubin jednou vyjádřil, sny pro něj měly velkou symbolickou moc. Kubinův přítel Ernst Jünger v jednom dopise Kubinovi nešetřil chválou: „Mezi vší tou změtí stylistů, kteří toho mají tak málo co říci, jste Vy jediný, který ví, jak dosáhnout duchovní podstaty věcí.“

Sen o Snové říši

Kromě výtvarného umění se Kubin věnoval i psaní. Je autorem fantastického románu Die andere Seite (Země snivců) a autobiografie, která česky vyšla pod názvem Alfred Kubin: z mého života a z mé dílny.

Země snivců je fantastický román o utajené říši, kde žijí neobyčejní lidé – snílci. Příběh vypráví malíř, který přijme pozvání do nového státu, který založil jeho přítel ze školy. V naději, že mu jiné prostředí dodá nové umělecké podněty, odjede i s manželkou do Perly, hlavního města Snové říše. Nový život ale není zdaleka tak báječný, jak snad dříve malíř doufal. Perla je domovem lidí, kteří jsou všechno, jen ne normální: neléčení psychicky nemocní, melancholici, devianti. Na město nesvítí slunce. Nejsou v něm téměř jasné barvy. Nerodí se téměř žádné děti – a pokud přece jen, jako mrzáčci, kterým chybí kus palce na ruce.

Kubinova kresba k Zemi snivců – mrtví obyvatelé hlavního města Perla.

Protože se Kubin znal s Kafkou, bývá Snová říše ze Země snivců srovnávána s byrokratickým státem ze Zámku. Podle Kubinova překladatele Ludvíka Kundery spočívá hlavní podobnost obou děl ve třech hlavních bodech – v osobách vládce Perly a muže ze Zámku, v popisu byrokratické mašinerie a v podobenství zanikajícího rakousko-uherského mocnářství.

Román Kubin napsal během pouhých osmi týdnů v roce 1908 – ještě před vypuknutím obou světových válek. Hrůzné popisy zkázy Perly ale mohou být stejně tak dobře koncem strašidelné země jako varováním před další válkou.

Odkazy

Alfred Kubin – biografie, informace o díle a sbírkách (německy)
Kubinův životopis ze stránek Zemského muzea v Linci (německy)
Alfred Kubin na české Wikipedii
Kubin Kabinett – životopis, dílo, výstavy a další (německy)

Fotografie v perexu: Nicola Perscheid: Alfred Kubin, 1904

Zdroje: KubinKabinett, www.alfredkubin.at, Wikipedia, Alfred Kubin: Země snivců. Překlad a doslov Ludvík Kundera (Mladá fronta 1997).
Foto: Wikipedia