Arigona Zogaj a debata o imigrační politice

Osmnáctiletá kosovská dívka Arigona a její rodina se stali smutným symbolem rakouské imigrační politiky. Rodinné drama, které vyvrcholilo minulý týden, kdy byla podruhé zamítnuta jejich žádost o azyl, plní stránky rakouských novin už od září roku 2007. Jejich poslední nadějí je nyní odvolání k rakouskému ústavnímu soudu. Pokud ten nerozhodne jinak, budou se Arigona, její matka a mladší sourozenci muset vrátit do Kosova.

Drama jedné rodiny

V roce 2001 se dostal do Rakouska otec rodiny Devat Zogaj a požádal o azyl, jeho žádost však byla zamítnuta. Poté do země přišla, také ilegálně, jeho rodina: manželka a pět dětí. Za několik měsíců, v listopadu 2002, je ale i jejich žádost zamítnuta. Kolotoč žádostí, odvolání, stížností a dalších zamítnutí pokračuje až do září 2007, kdy po dalším odmítnutí žádosti o azyl nebo o povolení k pobytu přichází rodinu odstěhovat zpátky do Kosova policie. Patnáctiletá Arigona uteče: třetí den po jejím zmizení se objeví dopis, ve kterém píše, že živá se do rukou policie nedostane. Pokud nebude její rodina smět zůstat v Rakousku, hrozí sebevraždou. Matka zatím zůstává v Rakousku, aby mohla po dceři pátrat, otec a ostatní čtyři děti odlétají do Kosova.

Následující den, 1. 10. 2007, se z odmítnuté žádosti o azyl stává politická a celorakouská záležitost. Tehdejší vícekancléř Wilhelm Molterer a ministr vnitra Günther Platter zatím svolují k tomu, aby Arigona a její matka mohly v Rakousku zůstat. O týden později se ukáže, že se Arigona skrývala u místního faráře Josefa Friedla.
Po celém Rakousku se konají demonstrace za nevyhánění rodiny Zogaj a proti rakouskému imigračnímu zákonu vůbec. Strana Zelených organizuje ve Vídni velkou demonstraci, které se zúčastnilo několik tisíc lidí.

V prosinci 2007 se vyjádřil soud. Stížnost rodiny Zogaj proti nevystavení povolení k pobytu je zamítnuta. To ale neznamená, že se Arigona a její matka musí z Rakouska vystěhovat. Nakonec je rozhodnuto, že obě zůstanou do té doby, než Arigona dokončí školu, tedy do června roku 2008.

V květnu 2008 začíná druhé dějství dramatu. Otec dětí není v Kosovu k nalezení a o děti se nestará. Matka Nurie se pokouší o sebevraždu. V červnu jsou Nurie a její dcera Arigona písemně vyzvány k tomu, aby na začátku prázdnin opustily Rakousko.
Podle posudku psychiatra ale obě potřebují nutně péči a nemohou v tuto chvíli odjet. Lhůta pro pobyt obou žen v Rakousku je stanovena na osm měsíců.

Před Vánoci se pokusí zbývající sourozenci dostat do Rakouska znova. Ilegálně. A neúspěšně: jejich cesta končí v Maďarsku. Matka a dcera podávají nové žádosti, znovu jsou odmítnuty. Od podzimu novopečená ministryně vnitra Maria Fekter trvá na svém: „Budu postupovat podle zákonů, a je jedno, jestli se na mě z televize dívají psí oči nebo ne!“ prohlašuje 14. 1. 2009.

V září minulého roku se dva Arigonini nejstarší bratři vrací dobrovolně do Kosova. Rakouská vláda přijímá nový imigrační zákon, přísnější než předchozí. 12. 11. 2009 ministerstvo vnitra jednoznačně rozhoduje o tom, že Arigona, její matka a dva nejmladší sourozenci musí opustit Rakousko. Jejich odvolání bylo minulý týden znova zamítnuto a na snad už opravdu definitivní rozsudek ústavního soudu si bude rodina Arigony muset počkat minimálně dva týdny.

„To hraničí s týráním!“

Případ rodiny Zogaj přitahuje pozornost politiků, obránců lidských práv i obyčejných Rakušanů. Už v červnu 2006 zorganizovali Arigonini spolužáci ze školy a sousedé z malé obce Frankenburg am Hausruck (Horní Rakousy) petici na jejich podporu. Není jasné, proč by měla rodina z Rakouska odejít, když splnila podmínky pro to, aby mohla být označena za dobře integrovanou: nikdy nepobírali sociální dávky, rodiče legálně pracovali, děti chodily pravidelně do školy. Obecní rada se jednohlasně rozhodla pro to, aby rodině bylo povoleno v Rakousku zůstat. Podle posudku psychiatrů z minulého podzimu dokonce hrozí nebezpečí, že Nurie Zogaj ublíží sobě i svým dětem, pokud jí nebude povoleno v Rakousku zůstat. Soudce to ale ani na podzim minulého roku, ani teď neobměkčilo. Psychiatrická péče v Kosovu bude prý stačit.
Jak uvádí online stránka deníku Kurier, předseda organizace SOS-Menschenrechte (SOS lidských práv) dokonce prohlásil, že to, co dosud musela rodina zažít, hraničí s mučením.

Zogaj jako symbol zneužití azylové politiky?

Jediný, kdo se teď z rozhodnutí soudu raduje, je strana Svobodných (FPÖ, Freiheitliche Partei Österreichs). Zelení (Die Grünen), různé organizace na ochranu lidských práv a lidé z Arigonina okolí jsou zděšeni. Wolfgang Moitzi, předseda Rakouské socialistické mládeže, se v tiskové zprávě pro agenturu APA ptá, jestli „může vůbec Maria Fekter [ministryně vnitra] v noci dobře spát? (…) A je jasné, že se z takového rozhodnutí raduje právě FPÖ,“ píše se ve zprávě dále. Jen takoví jako Strache [Hans-Christian S., šéf FPÖ] mohou odstartovat hon na sociálně slabší, míní Moitzi. Svou zprávu končí kousavým doporučením, aby se politici FPÖ od Arigony Zogaj něčemu přiučili, například spisovné němčině – tiskové materiály FPÖ se totiž nevyznačují právě skvělou stylistickou úrovní. Rudi Anschober, zemský tiskový mluvčí Zelených, se obrací na spolkovou vládu s prosbou o odvolání hrozícího vystěhování rodiny Zogaj.

Štýrský šéf BZÖ (Bündnis Zukunft Österreich, Spolek pro budoucnost Rakouska) Gerald Grosz naopak rozhodnutí soudu schvaluje. „Zogaj je symbolem zneužívání azylové politiky naší země,“ cituje politika deník Der Standard. Víceméně s ním souhlasí i novinářka Irene Brickner, která už minulý podzim napsala v komentáři pro Der Standard, že nové a nové žádosti rodiny Zogaj o azyl nemají smysl. Pro poskytnutí azylu z politických důvodů není žádný důvod a rodina chce jen zůstat v bohaté zemi, tedy v Rakousku. Taková „logika“ si nezaslouží žádné ohledy, uzavírá svůj článek.

Zdroje: ORF, profil, Kurier, Der Standard.
Foto: Vše o Rakousku.