Thomas Berhnard - Rakušan, který nenáviděl Rakousko

Před dvaceti lety, 12.2. 1989, zemřel jeden z nejznámějších a nejkontroverznějších rakouských spisovatelů a dramatiků dvacátého století, Thomas Bernhard. Nakladatelství Suhrkamp teď vydalo knihu Meine Preise – Bernhardovo zúčtování s Rakouskem a rakouskou literární scénou.

Žádné peníze a ještě si nechat nadělat na hlavu!

Kniha Meine Preise (Mé ceny), kterou Bernhard napsal v roce 1980, je autobiografické dílo, ve kterém tento slavný rakouský dramatik popisuje sám sebe na podkladě patnácti literárních ocenění, které do roku 1979 dostal. Všechny ceny ale převzal jen kvůli penězům, ceremonie spojené s jejich předáváním nenáviděl a o těch, kteří mu je udělovali, si také myslel svoje: „Jen proto, že jsem vždy myslel na ty peníze, které s sebou ceny nesou, vydržel jsem to, do všech těch nevkusných slavnostních sálů jsem šel jen z tohoto důvodu. (…) ...slyšel jsem zrovna, jak ministryně náhle zvolala: A kdepak je ten pisálek? Potom jsem měl už skutečně dost a z Akademie věd jsem odešel tak rychle, jak to jen šlo. Žádné peníze a nechat si nadělat na hlavu, to v té chvíli bylo skutečně nesnesitelné.“ (T.Bernhard, Wittgensteins Neffe, překlad N.K.)

Nemanželský syn a dědeček básník

Thomas Bernhard se narodil 9.2.1931 v Holandsku jako nemanželské dítě Herty Bernhard a Aloise Zuckerstättera, služky a truhláře. Až do roku 1941 žil s matkou ve Vídni, ale pak byl po neshodách s ní poslán do nacionálně socialistické školy v Salzburgu. Pobyt ve Vídni označil sám později za nejšťastnější ve svém životě.

Z rodiny měl nejblíže k dědečkovi Johannesi Freumbichlerovi, který ho vychoval. Bernhard se k němu ve svých autobiografických dílech znova a znova vrací; cení si všeho, čemu se od něj naučil. Dědeček ale zemřel kvůli špatné diagnóze už v roce 1949, matka na rakovinu o rok později. Svého biologického otce Bernhard nikdy nepoznal – spáchal už v roce 1940 sebevraždu.

Na konci čtyřicátých let začaly Berhnardovy zdravotní problémy – z nevinného nachlazení se vyvinula vážná plicní choroba, která si vyžádala opakovanou hospitalizaci. Během jednoho nemocničního pobytu se Bernhard seznámil s Hedwigou Stavianicek – o třicetpět let starší ženou, kterou nazýval Lebensmensch, nejdůležitějším člověkem ve svém životě. (Toto označení použil Stefan Petzner ve smuteční řeči na pohřbu Jörga Haidera a okamžitě tak znovu rozvířil spekulace o svém údajném homosexuálním vztahu s Haiderem. Výraz „Lebensmensch“ byl zvolen Slovem roku 2008).

Od roku 1965 žil Bernhard ve vesnici Ohlsdorf v Horním Rakousku a živil se jako spisovatel. Zemřel 12.2.1989 a na své vlastní přání byl pohřben ve stejném hrobě jako Hedwig Stavianicek ve vídeňském Grinzingu.

Skandály a monolog

„Bernhardovy knihy člověk může jen nenávidět, nebo milovat. Nic mezi tím,“ řekl jeden můj učitel němčiny. Bernhard ve svých dílech provokuje, přehání, arogantně komentuje nejen Rakousko, ale i své bývalé přátele. V knize Die Ursache, jedné z pěti autobiografických knih, se vyjadřoval o Salzburgu tak hanlivě („Moje domovské město je smrtelná choroba, (…) pokud lidé včas neodejdou, spáchají sebevraždu nebo na téhle lidi nenávidějící architektonické-arcibiskupské-zabedněné-nacionálně socialistické-katolické půdě zajdou.“), až se musel hájit před soudem, román Holzfällen byl na příkaz policie úředně zabaven. Premiéra hry Heldenplatz (Náměstí Hrdinů) vyvolala v roce 1988 skandál: jedna z postav říká, že v Rakousku jsou buď nacisté, nebo katolíci. Právě díky svým antirakouským výrokům byl spisovatel často označován jako Nestbeschmutzer – ten, kdo kálí do vlastního hnízda.

Vypravěči Bernhardových prozaických děl jsou osamělí, na okraji stojící komentátoři, kteří popisují svět kolem sebe, v pěti autobiografických knihách (Der Keller, Der Atem, Die Kälte, Ein Kind, Die Ursache – v češtině vyšlo souborně pod názvem Obrys jednoho života) se této role ujímá sám Bernhard. Michael Reich-Ranicki, slavný německý literární kritik, se o Bernhardových knihách vyjádřil, že jsou „nekonečnou rebelií.“

Ve své poslední vůli Bernhard zakázal, aby v Rakousku („nebo jak už si tento stát vlastně říká“) byly uváděny jeho hry a vydávány jeho knihy – nikdo se ale jeho přání nedrží. Už od minulého týdne se Meine Preise drží na pátém místě mezi nejprodávanějšími knihami.

V článku o Thomasi Bernhardovi Norbert Mayer z deníku Die Presse dodává, že teď už by jen stačilo, aby se rakouská státní cena za literaturu přejmenovala na Cenu Thomase Bernharda, ale jak sám Bernhard při přebírání této ceny v roce 1986 prohlásil, „Když pomyslíme na smrt, všechno je směšné.“

Související odkazy

Thomas Bernhard na německé Wikipedii

Obrazová galerie na stránkách deníku Die Presse

Thomas Bernhard.at

Seznam všech děl T. Bernharda (německá Wikipedie)

Zdroje: ORF, Die Presse, Wikipedia, www.salzburg24.at, www.faz.net
Foto: Wikipedia Commons (copyleft, autor Walter Anton)