Burgtheater

Historie nejznámějšího rakouského divadla začala v roce 1741, kdy císařovna Marie Terezie dala svolení k přestavbě bývalé plesové budovy na Michaelerplatz na divadlo. Burgtheater, slavnostně otevřený v roce 1748, je po Comédie-Française druhé nejstarší profesionální divadlo v Evropě a největší divadlo v německé jazykové oblasti.

Vedle Hofburgu

První budova k. k. Theater nächst der Burg na malbě Roberta Raschky z 19. století.

Divadlo se nejdřív jmenovalo Theater nächst der Burg – Divadlo vedle zámku. Do hlediště se vešlo 1200 diváků a císařská rodina měla ze svých komnat přímý přístup až do své lóže – obě budovy byly stavebně spojeny. Syn Marie Terezie a další rakouský císař Josef II. v roce 1776 divadlo prohlásil za Teutsches Nationaltheater, Německé národní divadlo.
Od roku 1794 neslo divadlo název k. k. Hoftheater nächst der Burg – c. k. Dvorské divadlo vedle zámku. V dekretu, který při této přiležitosti vydal, také zakázal uvádění her s tragickým koncem. Mnoho uváděných dramat (jako například Romeo a Julie nebo Hamlet) muselo proto být pozměněno. V budově vedle Hofburgu se hrálo až do roku 1888, kdy stará divadelní budova musela ustoupit rozšíření Hofburgu.

Na Ringu

Stavební práce na nové budově trvaly 14 let, se stavbou se začalo v roce 1874. Divadlo v novobarokním stylu je dílem architektů Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera; část malby v interiéru (stropy nad schodišťmi, například) je prací slavného malíře Gustava Klimta. Nová budova sice byla díky krásné architektuře, výzdobě i technickým novinkám jako elektrické osvětlení zprvu dobře přijata, nadšení z nového divadla ale rychle opadlo kvůli (oprávněné) kritice špatné akustiky v hledišti. Ani ne za deset let od slavnostního otevření tak muselo být hlediště přestavěno. Od roku 1919 nese divadlo dnešní název, Burgtheater – staré jméno – K. K. Hofburgtheater – C. K. Dvorské divadlo – je ale nad hlavním vchodem dodnes.

Shylock je Žid! aneb Burgtheater jako místo protižidovské kultury

Současná podoba Burgtheateru. Nad vchodem stále starý název K. K. Hofburgtheater.

Po připojení Rakouska k Německé říši se Burgtheater připojil k oficiálnímu směru antižidovsky zaměřené kultury. Už 14. října 1938 bylo uvedeno představení Dona Karlose od Friedricha Schillera, které zcela odpovídalo Hitlerově rasové ideologii. Dalším typickým příkladem se stala inscenace Kupce benátského z roku 1943.

Židovští zaměstnanci divadla byli z Burgtheateru v lepším případě pouze propuštěni, v horším případě zatčeni, nebo dokonce i zavražděni v koncentračním táboře (herec Fritz Strassny). Do antinacistického odporu se až na řídké výjimky (Judith Holzmeister, Fritz Lehmann) nikdo z divadla prakticky nezapojil.

V posledních dvou letech války, po uzavření všech divadel v roce 1944, sídlila v budově Burgtheateru armáda a divadlo sloužilo i jako sklad zbraní.

Po leteckém náletu na Vídeň v březnu 1945 a po požáru (jeho příčinu se nikdy nepodařilo zjistit) v dubnu byla budova velmi poškozena. Hlediště a scéna musely být strženy, stropní malby a foyer ale jako zázrakem zůstaly zachovány.

Až do roku 1955 hráli herci Burgtheateru v divadle Ronacher. První představení po válce (Sappho od Franze Grillparzera) se konalo už 30. dubna 1945 – tedy pouhé dva týdny po skončení bitvy o Vídeň! Druhá scéna Burgtheateru, Akademietheater, po válce začala hrát dokonce ještě dříve, 19. dubna. (První poválečnou inscenací této scény byla Ibsenova Hedda Gablerová).

Po deseti letech byla 14. října 1955 konečně otevřena restaurovaná budova na Ringu.

Zaměření na současné drama v 70. letech

Po řadě spíše klasických a historických inscenací přišel v 70. letech 20. století zlom. Tehdejší režisér Gerhard Klingenberg se při uvádění her více zaměřil na současnou dramatickou produkci a i ke spolupráci přizval i zahraniční režiséry, mimo jiné i českého režiséra Otomara Krejču. Za Klingenbergova vedení divadla se na scénu poprvé dostal i domácí dramatik Thomas Bernhard, který byl v roce 1976 jedním z možných Klingenbergových nástupců ve funkci ředitele divadla. Z Bernhardova jmenování ale sešlo a novým ředitelem se stal Achim Benning, který na scénu uvedl i dramatiky z východního bloku včetně Václava Havla.

80. a 90. léta

V osmdesátých a devadesátých letech stál v čele divadla Claus Peymann, snad nejkontroverznější ze všech ředitelů, kteří v Burgtheater pracovali. Často se veřejně vyjadřoval k rúzným soudobým událostem, což bylo pro divadelní ředitele něco do té doby nevídaného, a také se uvedením hry Heldenplatz svého přítele Bernharda postaral o jeden z největších rakouských divadelních skandálů 20. století.

Thomas Bernhard ve své závěti zakázal inscenování svých her na rakouských jevištích. Peynmann se ale obával, že neuvádění jeho her zrovna v jeho domovském státě uškodilo – a tak byla v roce 1999, deset let po Bernhardově smrti, uvedena v Burgtheateru hra Vor dem Ruhestand, Před důchodem.
Po Peymannovi byl až do roku 1999 ředitelem Klaus Bachler. V současné době divadlo řídí Matthias Harmann.

Další scény Burgtheateru

Bugtheater, hlavní scéna

Adresa: Dr. Karl-Lueger-Ring 2.
Zastávky MHD: Metro U3, zastávka Herrengasse, východ z metra směr Minoritenplatz. Tramvaje 1 nebo D, zastávka Burgtheater – zastavuje přímo před vchodem do divadla.
Před divadlem je stanoviště taxi.
Parkování: Nedaleko divadla je podzemní garáž Rathausplatz. Pro návštěvníky Burgtheatru je k dispozici speciální parkovací lístek za 4,50 € (k vyzvednutí v divadelní pokladně). Platí od 17 do 7 hodin.

Hlediště Burgtheateru, pohled z jeviště.

Akademietheater

Postaveno mezi lety 1911 až 1913. Od roku 1922 slouží jako druhá scéna Burgtheateru.
Adresa: Listzstraße 1.
Zastávky MHD: Metro U4, zastávka Stadtpark. Tramvaje 2 nebo D, zastávka Schwarzenbergplatz. Autobus 4A, zastávka Akademietheater.
Parkování: Pro návštěvníky Akademietheater platí v Parkovacím domě Elbl
(Johannesgasse 28, vjezd z ulice Am Heumarkt) zvýhodněné parkovné 1 €/hodina. Platí pouze mezi 18:00 a 9:00 hod. a na hotelové recepci hotelu Intercontinental je nutné předložit vstupenku nebo abonentku do divadla.

Kasino am Schwarzenbergplatz

Na této scéně jsou uváděny především současné hry a různé speciální a jednorázové projekty. Otevřeno v roce 1981, původně tato scéna sloužila jako zkušebna.
Adresa: Am Schwarzenbergplatz 1.
Zastávky MHD: Metro U4 zastávka Stadtpark. Tramvaje 2 nebo D zastávka Schwarzenbergplatz. Autobus 4A zastávka Lothringer Straße.
Parkování: Zvýhodněná cena v parkovacím domě Elbl platí i pro návštěvníky Kasina (viz parkování u Akademietheater).

Vestibül

Studiová scéna. Pro představení funguje od 90. let.
Adresa, MHD a parkování: Stejné jako pro Burgtheater.

Lusterboden

Zkušební scéna v budově Burgtheateru. Místnost je v budově divadla od generální opravy po válce a střídavě sloužila jako sklad rekvizit, zkušební scéna a další divadelní scéna (mezi lety 1986 a 1993). V roce 1993 vyšel zákon, který zakazuje veřejné divadelní produkce v místech položených výše než 8 metrů nad úrovní ulice, a tím představení skončila – místnost je až pod střechou divadla ve výšce 43 metrů. V současné době slouží znova jako zkušební scéna.

Kasino am Schwarzenbergplatz, jedna z dalších scén Burgtheateru.

Das Blaue Foyer

V prvním středním pořadí Burgtheatru. Místo pro čtení a literární matiné.

Světové premiéry v Burgtheateru

Jako významná národní scéna Burgtheater samozřejmě uvádí i světové premiéry. Výběr zajímavých her poprvé uvedených na prknech Burgtheateru včetně roku premiéry:
1782 – W. A. Mozart – Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail)
1825 – F. Grillparzer – Štěstí a pád krále Otakara (Königs Otakar Glück und Ende)
1895 – A. Schnitzler – Milkování (Liebelei)
1899 – A. Schnitzler – Zelený kakadu (Der grüne Kakadu)
1913 – G. B. Schaw – Pygmalion
1979 – V. Havel – Protest
1988 – T. Bernhard – Heldenplatz
2006 – I. Bauersima – Boulevard Sevastopol

Prohlídky divadla

Prohlídky divadla se konají i v měsících červenci a srpnu, kdy jsou divadelní prázdniny a nehraje se. Návštěvníci ale musí počítat s tím, že trasa prohlídky může být kvůli opravám omezena.
Od září 2011 do června 2012 se prohlídky divadla konají denně. Zájemci mají na výběr dvě trasy:

Pohled za kulisy

Denně v 15.00 hod. Od pondělí do čtvrtka německy, na konci anglické shrnutí, v pátek a o víkendu anglicky nebo německy.

Gustav Klimt – Feststiegen a Angelika Prokopp Foyer

Pátek až neděle, ve 14 hodin. V němčině, s anglickým shrnutím.
Prohlídky začínají ve vstupní hale a trvají asi 50 minut. Předprodej vstupenek začíná 15 minut před začátkem. Na prohlídku mohou jít i vozíčkáři, v tomto případě je ale nutné se ohlásit předem.
Ceny se pohybují od 5,50 € (dospělí) do 2 € (děti, studenti). Další najdete informacezde
Na stránkách divadla je i online prohlídka budovy.

Předprodej, vstupenky, slevy

Burgtheater nabízí několik různých druhů předplatného – od nedělních představení přes zlevněné předplatné do 27 let až po různé flexibilní nabídky (pět nebo deset představení po celou sezonu).
Přehled a informace o předplatném
Předprodej vstupenek na jednotlivá představení začíná 20. předchozího měsíce. Vstupenky lze zakoupit buď přímo na jedné z pokladen, nebo přes internet.
Přehled cen a plán hledišť
Přehled všech slev (studenti, skupiny atd.)
Další informace k předplatnému

TIP: Pokud není představení vyprodáno, lze přímo v pokladně divadla zakoupit zbylé vstupenky za poloviční cenu. Pokladna se otevírá hodinu před představením. Pro studenty platí jednotná cena 8€ (lístky pro studenty jsou ale k dostání pouze 30 minut před představením).

Pro vozíčkáře

V Burgtheateru je k dispozici 12 míst, v Akademietheater 4, v Kasinu 2 a ve Vestibulu 1 místo. Vstupenka stojí 4 €.
Nutno objednat telefonicky alespoň týden před představením! Kontaktní telefon: +43 1 51444–4145, pondělí – pátek 9 – 16 hod.

Oblečení

Pokud jde o oblečení, není nutně vyžadován oblek a večerní šaty (i když takto oblečených lidí potkáte v divadle dost) a můžete jít i v běžném oděvu.

Oficiální stránky divadla

Zdroje: Oficiální stránky divadla, Austria-Forum, Wikipedia.
Foto: Wikipedia, GNU Free Documentation License: Perex – autor Lukas Riebling; celkový pohled – autor Manfred Werner, hlediště – autor Gryffindor. Obraz divadla – Wikipedia, volné dílo. Autor Robert Reschka. Kasino am Schwarzenbergplatz – Vše o Rakousku.