Herbert von Karajan

Před více než 21 lety, 16. července 1989, zemřel jeden z nejznámějších dirigentů 20. století, Rakušan Herbert von Karajan. Karajan se narodil do šlechtické rodiny 5. dubna 1908 v Salzburgu jako Heribert Ritter von Karajan. Titul „von“ získal jeho pradědeček Georg, velkoobchodník s řeckými kořeny, který byl 1. 6. 1792 kurfiřtem Fridrichen Augustem III. povýšen do šlechtického stavu. Jeho syn Theodor byl pak v roce 1869 jmenován rytířem Leopoldova řádu (odtud „Ritter“). Theodorův syn Ernst, Herbertův otec, pracoval v Salzburku jako chirurg. Po roce 1919, kdy byly šlechtické tituly v Rakousku zrušeny, zůstalo Herbertovi jméno „von Karajan“ jako umělecké.

Karajanovy první hudební zkušenosti byly spojeny s hrou na klavír, které se začal věnovat už jako čtyřletý. Díky svému neobyčejnému hudebnímu nadání ji ještě jako školák (v letech 1916 až 1926) vystudoval v Mozarteu. Jedním z jeho tamějších učitelů byl Berhard Paumgarten, který Herberta podporoval v tom, aby se stal dirigentem.

Po maturitě v roce 1926 studoval Karajan tři semestry strojírenství na Technische Hochschule ve Vídni a zároveň hudební vědu na vídeňské univerzitě a hru na klavír a dirigování na Universität für Musik und darstellende Kunst. Pouhých šest let po absolvování studií, v roce 1935, se Karajan stal v opeře v Cáchách (Aachen) nejmladším hudebním ředitelem v Německu. O dva roky později poprvé dirigoval ve slavné Vídeňské státní opeře. Rok 1938, kdy dirigoval v Berlíně Fidelia, znamenal pro Karajana zlom v kariéře. V médiích se o něm začalo psát jako o „zázraku“ (Wunder Karajan). Po druhé světové válce začal spolupracovat s Vídeňskými filharmoniky, kterým zůstal věrný až do smrti.

Protože už v roce 1933 vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP – Nazionalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei), nemohl po válce v Německu pracovat a dirigování se věnoval v zahraničí. V roce 1948 to bylo na slavném festivalu Salzburger Festspiele a v milánské La Scala.

V roce 1955 převzal vedení Berlínských filharmoniků, kteří se pod jeho taktovkou vypracovali v jeden z nejlepších světových orchestrů. Kromě toho vedl v Rakousku Salzburger Festspiele a dále dirigoval ve Vídni, v Paříži a v Salcburku. Ve spolupráci s režisérem Francem Zeffirellim se začal věnoval i filmovým operám.

V roce 1979 ho však ranila mrtvice a i kvůli dalším těžkým zdravotním problémům už téměř nemohl dirigovat. Díky chirurgickému zákroku v roce 1983 se sice mohl k práci vrátit, po několika letech se ale vzdal vedení Salzburger Festspiele a později i Berlínských filharmoniků. V roce 1989 zemřel: doslova za dirigentským pultíkem, když mu v Salcburku během zkoušek „Un ballo in maschera“ vypovědělo službu srdce.

Perfekcionista ze seznamu vyvolených

Když v padesátých letech Karajan dirigoval koncerty Berlínských filharmoniků v USA, konaly se v New Yorku proti němu i proti Německu velké demonstrace. Karajan sám vstoupil do NSDAP už v roce 1933 a během války se povolávacímu rozkazu vyhnul díky tomu, že se jeho jméno dostalo na „Gottbegnadeten-Liste“ – seznam bohem vyvolených. Na třiceti šesti stranách jsou řísským ministerstvem propagandy a Adolfem Hitlerem sepsáni nejvýznamnější umělci nacistické říše.

Karajan byl proslulý svou posedlostí celkovým vyzněním dirigovaných děl. Při studiovém nahrávání se mu proto často nechtělo opakovat ty části, které nebyly úplně povedené, protože měl na zřeteli vždy hlavně celkový dojem: často byl za to svými odpůrci kritizován. Technici a hudebníci později o něco méně nadšeně vyprávěli o jeho perfekcionistické snaze zachytit „dokonalý tón“; Karajanovy nahrávky jsou ale dodnes právě díky tomu proslulé. Jeho snaha vyhnout se při nahrávání zachycení různých šumů a rušivých zvuků vedla později k rychlému rozvoji digitální nahrávací techniky. Nahrávací společnost Deutsche Grammophon, která od šedesátých let jeho nahrávky vydávala, děkuje za třetinu svého ročního obratu právě Karajanovi; žádný jiný dirigent 20. století nepořídil tolik nahrávek jako Karajan.

Další Karajanovou vášní, která s klasickou hudbou neměla moc společného, byla rychlá auta. Jako jeden z mála vlastnil vůz Porsche 959, uměl řídit jachtu a byl také držitelem pilotní licence.

Zajímavé odkazy k tématu:

Oficiální stránky Herberta von Karajana Životopis, fotografie, videa, seznam nahrávek.
Biografie na stránkách KlassikAkzente
Poslechněte si: Karajan diriguje Dvořákovu Novosvětskou

Zdroje: Karajan.org, Klassikakzente.de, Wikipedia.
Foto: Bundesarchiv ve spolupráci s Wikipedia Commons. Na fotografii je H. von Karajan v roce 1938.