Klaus a Fischer otevřeli česko-rakouské konferenční centrum v Dolních Dunajovicích

V Dolních Dunajovicích na Břeclavsku bylo v pátek 29. 4. 2005 odpoledne za účasti rakouského prezidenta Heinze Fischera, českého prezidenta Václava Klause, dolnorakouského zemského hejtmana Erwina Prölla, starosty Vídně Michaela Häupla, rakouské velvyslankyně v ČR Margot Klestilové-Löfflerové a prezidenta Česko-rakouské společnosti Helmuta Zilka otevřeno nové česko-rakouské konferenční a setkávací centrum. Nachází se na místě bývalého rodného domu Karla Rennera, prvního kancléře Rakouské republiky (1918 – 1920) a v letech 1945 –1950 rakouského prezidenta. Završila se tak snaha o obnovu rodného domu politika, kterého Rakušané považují za zakladatele první i druhé Rakouské republiky. Jelikož původní dům byl ve špatném stavu, bylo rozhodnuto postavit na jeho místě novou budovu, která by současně sloužila i jako zázemí pro česko-rakouský dialog. Prostředky na stavbu ve výši 8 mil. šilinků pochází z příspěvků rakouských obcí, spolkových zemí, spolkové vlády i soukromých institucí a osob.

Helmut Zilk předal za rakouskou stranu symbolický klíč od „Domu Dr. Karla Rennera“ starostovi Dolních Dunajovic Františku Bařinovi. Rakouský prezident Fischer připomněl ve svém vřelém zahajovacím projevu, že Rennerův dům dobře ukazuje, jak si obě země ve vzájemných vztazích stojí. Stejně jako i ostatní rakouští řečníci zmínil, že právě díky Rennerovi si Rakousko ušetřilo nelehký úděl jiných zemí ve střední a východní Evropě.

Prezident ČR Klaus zdůraznil, že česká strana je ráda, že se česko-rakouské vztahy rozvíjí v přátelském duchu. Neopomněl zmínit, že z historie se lze poučit, protože ovlivňuje naše jednání více, než si připouštíme, ale nelze ji revidovat.

Dolnorakouský zemský hejtman Pröll ve svém mírně emotivním projevu uvedl, že ačkoli se narodil 15 km od českých hranic, 45 let pro něj byla česko-rakouská hranice nepřekonatelnou překážkou. Slavnostní otevření česko-rakouského domu v Dolních Dunajovicích proto vnímá s pohnutím jako přelomový okamžik. Dějinná cesta k nynějšímu přátelským stykům mezi oběma zeměmi však byla podle něj vykoupena „krví a slzami“.

Starosta Vídně Michael Häupl zdůraznil v souvislosti s rozvojem česko-rakouských vztahů především důležitost Evropské unie, k jejíž byrokracii lze sice mít výhrady, avšak její význam jako největšího poválečného mírového projektu je absolutně nezastupitelný. Tuto část projevu přerušilo publikum, v němž nemalou část tvořili i zástupci české menšiny ve Vídni, spontánním potleskem. Slavnostní akt vyvrcholil prohlídkou budovy a rautem při cimbálové muzice. Oba prezidenty s napětím očekávaly asi dvě stovky – mnohdy mírně překvapených – obyvatel Dolních Dunajovic. Zda se Rennerův někdejší rodný dům stane skutečně místem přátelských a přínosných česko-rakouských setkání, jak zdůrazňovali politici, ukáže teprve čas.