Konec sporů o dvojjazyčné značení v Korutanech

Rakouský parlament přijal konečně po padesáti pěti letech sporů 6. července zákon, který ukončil konflikty o značení jednotlivých obcí se slovinskou menšinou v Korutanech. Zákon byl přijat jednohlasně všemi parlamentními stranami, pouze tři poslanci Zelených hlasovali symbolicky proti. Po skončení hlasování následoval v jednací síni dlouhý a nadšený aplaus a všechna média přijetí zákona hodnotí jako historickou a přelomovou událost.

Dlouhá historie

Podle rakouské ústavy mají Slovinci žijící v oblasti, kde žije už od dob stěhování národů početná slovanská menšina, nárok na značení obcí ve svém mateřském jazyce. Dosud ale stálo jen asi 80 dvojjazyčných tabulí. Rakouští Slovinci sice žádali instalaci nových značek, až do nedávna ale byli s odkazem na „vůli většiny“ a chybějící zákon odmítáni.

Slované přitom v oblasti dnešních Korutan žijí už od 8. století a ještě po konci první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska byla více než polovina obyvatel Korutan slovinská. Až do této doby vedle sebe Slovinci a Rakušané žili v klidu, problémy začaly těsně po válce. Tehdy se jižní část Slovinců přihlásila ke Království Slovinců, Chorvatů a Srbů a násilně se snažilia Slovince žijící severněji, kteří se rozhodli žít v nově vzniklém Rakousku, přesvědčit k témuž. Po dvouletých bojích a intervenci vítězné Dohody, která požadovala mírové urovnání, proběhlo 10. října 1920 referendum, ve kterém bylo definitivně rozhodnuto o tom, že Slovinci zůstanou v Rakousku.

Dalších dvacet let proběhlo pro Slovince bez větších konfliktů – až do druhé světové války a s nástupem nacistů, kteří se rozhodli Slovince odsunout. Na Himmlerův rozkaz bylo v dubnu 1942 z Korutan deportováno 221 rodin (více než tisíc lidí) – nacisté místo nich plánovali do Říše přesunout Němce z Jugoslávie. Vysídlení Slovinců bylo po celý zbytek války důvodem pro krvavou odplatu jugoslávských a slovinských partyzánů, kteří unášeli a vraždili korutanské německy hovořící obyvatelstvo. Jugoslávská vojska se až do roku 1945 snažila znova silou okupovat Korutany a připojit je k Jugoslávii. Až Angličané, jejichž okupační vojska po válce Korutany spravovala, donutili jugoslávské vojsko k ústupu.

Ortstafelsturm

Další dvě desetiletí byla poměrně klidná. Otázka dvojjazyčného značení obcí nebyla až do sedmdesátých let diskutována – jednak se obyvatelé obojí národnosti soustředili na obnovu válkou zničené země, a také byly zřízeny dvojjazyčné školky, školy, slovinské rádio a televizní pořady ve slovinštině a další.
S blížícím se padesátiletým výročím referenda z roku 1920 se ale situace začala vyostřovat a lidé začali proti německým nápisům protestovat. Německé nápisy na značkách obcí byly přetírány nebo nahrazovány slovinským jménem obce. Tehdejší kancléř Bruno Kreisky nechal v září 1972 zhotovit a upevnit první dvojjazyčné značky se jmény obcí. Celkem jich mělo stát přes dvě stě – zvedla se proti nim ale vlna protestů označovaná jako „Ortstafelsturm“ (dosl. Útok na tabule s názvy obcí). V celé spolkové zemi byly dvojjazyčné značky (často za asistence médií) demontovány nebo ničeny. Korutanský hejtman v reakci na bouřlivé protesty proti značkám odstoupil a celou situaci měla vyřešit nově založená Ortstafelkommission (Komise pro značení názvů obcí).

Kdo je tady v právu

Otázka, jak mají být obce se slovinskou menšinou označovány, se znova dostala na první stránky novin a do soudních síní v jednadvacátém století. V dubnu 2005 vyhlásil spolkový kancléř Wolfgang Schüssel výsledek (v pořadí páté) konference, která měla vleklý problém vyřešit. Do října téhož roku mělo být instalováno 20 dvojjazyčných ukazatelů se jmény obcí. Požadavek na dvojjazyčné označení dalších 150 obcí, kde žilo více než 10% obyvatel slovinské národnosti, tehdejší korutanský hejtman Jörg Haider odmítl s poukazem na „zájmy většiny“. Korutanští Svobodní Haiderův čin odmítli jako „zradu na korutanském obyvatelstvu“. Zatímco spolkový prezident Heinz Fischer na dvojjazyčné značky pohlížel jako na znak toho, že v Korutanech žije respektovaná národnostní menšina, Haider chtěl, aby na značkách byla zvýrazněna mateřská řeč většiny – němčina.

12. května 2005 byla v Korutanech po dlouhé době znovu umístěna dvojjazyčná tabule se jménem obce. Protože v jedné z pěti obcí, kde měly být tabule umístěny, byly ohlášeny protesty, bylo rozhodnuto, že bude značení instalováno bez slavnostních akcí. Hned následující noc ale někdo dvě z pěti nových značek poškodil.
Zástupci slovinské menšiny se stále nemohli shodnout na dalším postupu, proto byla celá kauza předána výš spolkové vládě a Ústavnímu soudu. Ten v prosinci roku 2005 rozhodl, že ve dvou dalších vesnicích má být vedle německého názvu obce uveden i slovinský. Tehdejší hejtman Korutan Jörg Haider ale krátce poté v rozhovoru pro ORF prohlásil, že se rozhodnutím soudu řídit nehodlá – tabule chce posunout za hranici obce a rozsudek soudu tak ignorovat. Haider to (za dohledu médií) opravdu v únoru 2006 udělal a svůj čin zdůvodnil tím, že podle jeho názoru Ústavní soud překročil své pravomoci. Kromě toho protestní akce proti slovinským nápisům označil jako odpor proti „pokusům Slovincům přivlastnit si část Korutan.“

„Ta tabulka jen podtrhuje jejich význam“

Haider nicméně v červnu 2006 ohlásil, že se korutanská vláda dohodla na řešení: do roku 2009 měly být ve všech obcích, které se nachází v oblasti s více než 15 % slovinského obyvatelstva, zřízeny dvojjazyčné tabule. V jednotlivých obcích pak musí být alespoň 10 % obyvatel Slovinců. Celkem mělo být instalováno 141 tabulí. Celý projekt ale zůstal jen na papíře: Haider nechal v příslušném dokumentu změnit „vstupní klausuli“ a v novém znění s dokumentem nesouhlasila Rada korutanských Slovinců ani rakouští sociální demokraté.
O měsíc později Haider radikálně změnil názor. Za (opět) velkého zájmu médií nechával všechny dvojjazyčné značky měnit na pouze německé. Slovinské jméno obce mělo být uvedeno na menší tabulce, která ani nevypadala stejně jako oficiální dopravní značka. Odvolával se přitom na to, že podle pravidel dopravního značení v Rakousku nemají být na rakouských komunikacích trpěny „matoucí a přeplněné značky“. „Myslím,“ řekl v této souvislosti Haider, „že s tím většina národa bude moct dobře žít. (…) Myslím, že tahle skupina obyvatel bude moct žít s tím, že dostane ještě extra tabulku, která takříkajíc podtrhuje jejich význam.“

Haiderův postup i jeho komentář byly kritizovány z nejvyšších oficiálních míst, kancléřem, Ústavním soudem i ostatními politickými stranami. Korutanský hejtman na výtky nereagoval a dokonce vyjádřil přání všechny slovinské značky odmontovat a nahradit je pouze značkou upravující maximální povolenou rychlost jízdy v obci.
Na začátku roku 2007 byla na Haidera a na zástupce odboru dopravního značení Gerharda Dörflera podána žaloba za podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Proces proti Dörflerovi byl ukončen v roce 2009 (odsouzen nebyl, ale vysvětlení soudu bylo dosti sporné); proces proti Haiderovi skončil jeho smrtí v roce 2008.

Konec dobrý, všechno dobré

Novým hejtmanem byl po Haiderově smrti zvolen Gerhard Dörfler (za stranu Freiheitliche in Kärtnen – Svobodní v Korutanech). Ten prvního dubna tohoto roku prohlásil, že se dohodl se zástupci slovinské menšiny na tom, že ve všech obcích, ve kterých žije aspoň 17,5 % obyvatel slovinské národnosti, budou instalovány dvojjazyčné tabule. V těch obcích, kde budou uvedeny i slovinské názvy, bude slovinština uznána jako druhá úřední řeč.
V zákoně, který byl přijat v červenci, nakonec není o řeč o procentech, ale jsou v něm přímo vyjmenována jména všech obcí, kterých se to týká – je jich celkem 164. Se zněním zákona překvapivě na poslední chvíli vyjádřila nesouhlas Rada rakouských Slovinců.
Rakouský vícekancléř Michael Spindelegger pro deník Die Presse prohlásil, že „bychom se měli dívat do budoucnosti dobrého bilaterálního soužití. Dnes jsme zvládli něco, na co můžeme být pyšní.“
První dvojjazyčné značky mají být namontovány 16. srpna v obcích Eisenkappel a Sittersdorf.

Zdroje: ORF, Die Presse, Der Standard, Wikipedia.
Foto: Wikipedia Commons, volné dílo.