Vídeňská univerzita slaví narozeniny

12. března 1365, tedy před 644 lety, byla jako druhá nejstarší univerzita ve střední Evropě založena univerzita ve Vídni. V tehdejší Svaté říši římské na sever od Alp je starší jen pražská Univerzita karlova v Praze, jejíž historie začíná 7. dubna 1348.

Alma mater Rudolphina

Zakládací listinu, která je dnes uložena v univerzitním archivu, podepsali vévoda Rudolf IV. a jeho bratři Albrecht III. a Leopold III.. Podle zakladatele Rudolfa dostala škola jméno Alma mater Rudolphina.

Ve středověku měly univerzity pouze čtyři fakulty: lékařskou, právnickou a teologickou. Kdo chtěl studovat na jedné z těchto tří, musel ale nejprve absolvovat studium na tzv. Facultas Artium (lat. Umělecká fakulta, předchůdce dnešních humanitních a technických fakult), kde se vyučovalo sedmi svobodným uměním – septem artes liberales. Mezi ně patřilo tertium – gramatika, rétorika a dialektika a kvadrivium – aritmetika, geometrie, hudba a astronomie. Vyučovacím jazykem byla latina.

Hlavní budova vídeňské univerzity.

Až do poloviny patnáctého století rostl počet studentů i profesorů utěšeným tempem a vídeňská univerzita byla co do počtu studentů v Svaté říši římské největší. Turecké obléhání Vídně (poprvé Turci Vídeň obléhali v roce 1529) a morové epidemie v šestnáctém století ale školu přivedly téměř na pokraj zániku: jednu dobu ve Vídni studovalo pouhých třicet studentů. Kromě toho univerzita ztratila část své prestiže za reformace – kvůli svým vazbám na katolickou církev a papeže.

V roce 1613 byla univerzita sloučena s Jezuitskou kolejí (Jesuitenkollegium) a správu teologické a filozofické fakulty převzal Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo, Societas Jesu).

V osmnáctém století prošla univerzita několika zásadními změnami. Jezuité ztráceli vliv, univerzita se dostala pod státní správu. Díky Tolerančnímu patentu Josefa II. se mohli od roku 1778 na školu zapsat i protestanti a od roku 1782 i Židé – ti ale mohli studovat jen medicínu nebo práva. O rok později byla jako povinný vyučovací jazyk zavedena němčina.

Ústav chemie vídeňské univerzity.

Věda a výuka jsou svobodné

Po studentských a národnostních bouřích roku 1848 byly provedeny nové reformy. Výuka, až dosud státem přísně regulována, už nepodléhala tak přísným pravidlům a začal se klást větší důraz na výzkum. Z roku 1867 pochází článek 17 rakouské ústavy: Wissenschaft und Lehre sind frei (Věda a výuka jsou svobodné), který platí dodnes.

Ženy se mohly na univerzitu zapsat ale až od roku 1897, a to jen na filozofickou fakultu, na další fakulty ještě později. První ženou, která se na univerzitě ve Vídni úspěšně habilitovala, byla romanistka Elise Richter.

Altes AKH – původní areál vídeňské Všeobecné nemocnice dnes slouží vídeňské univerzitě.

V sedmdesátých letech byly zrušeny přijímací zkoušky, což vedlo k velkému nárůstu počtu studentů. Bylo potřeba postavit nové budovy. Z těchto a pozdějších let pochází Juridicum, pro výuku byl upraven areál staré všeobecné nemocnice (Altes AKH), Vienna Biocenter a další.

Univerzita v číslech

Dnes je na univerzitě ve Vídni zapsáno přes 72 tisíc studentů – nejvíce v celé německé jazykové oblasti – pracuje zde přes 6200 vědeckých pracovníků.

V roce 1914 dostal první z absolventů vídeňské univerzity Nobelovu cenu. Robert Bárány byl vyznamenán za svou práci v medicíně.

Od roku 2004 je na univerzitě patnáct fakult a tři centra pro výzkum; lékařská fakulta je od roku 2004 samostatnou univerzitou.

Od roku 2002 získala univerzita více samostatnosti při správě (v platnost vstoupil tzv. Zákon o univerzitách (Universitätsgesetz).

Související odkazy

Vídeňská univerzita v číslech
Laureáti Nobelovy ceny, kteří studovali ve Vídni
Historie univerzity (oficiální stránky)
Oficiální stránky Universität Wien

Zdroje: http://www.univie.ac.at/, Wikipedia.
Foto: Vše o Rakousku